Budova staré sýpky přitahuje pohledy kolemjdoucích již po desetiletí. Cihlové zdi, místy ohlodaná zrna zubem času, však už ukrývají příjemné překvapení. Namísto opuštěného zničeného vnitra, jaké byste zřejmě při letmém pohledu čekali, za nimi najdete nový živý prostor. Jeho autoři našli způsob, jak mezi starou stavbou a novým obsahem vytvořit oboustranně prospěšnou symbiózu.
Staveb, které po dlouhých letech existence ztratily funkci a význam, je na venkově množství. Pomalu se rozpadají, zarůstají plevelem, a když mají smůlu, někdo jejich zbourá a na jejich místě postaví více či méně zdařilou novostavbu. U jiných se majitel lopotit s rekonstrukcí, aby zachoval pokud možno co nejpůvodnější výraz domu, což se často ne zcela podaří.
Přečtěte si také
Původně venkovský statek, později škola a dnes vkusné bydlení na chalupě
Bez kompromisů, originální a s vtipem přistoupili k několik století starému domu nedaleko moravských Svitav architekti Jan a Barbora Horovce a Jan Veisser ze znojemského studia ORA. Řekli si, že není nutné bourat ani se nechat svazovat rekonstrukcí. Místo toho do obalu usedlosti, z níž zůstaly jen obvodové zdi a střecha, vložili nový dům.
Dům na první pohled ruina uvnitř rekonstruován
Dům vzhledem roky poutá pozornost. Zdroj: BoysPlayNice
Původní usedlost ze 17. století za bývalého režimu necitlivě přebudovali na sýpku, později dlouhá léta chátrala. Architekty, jejichž současní majitelé oslovili s vypracováním projektu na revitalizaci, nicméně stavba zcela okouzlila. Od počátku se snažili najít řešení, které budově nejvíce prospěje.
„Společně s majiteli jsme si kladli otázku, zda se máme kam vrátit. Při jakékoli snaze o tradiční opravu bychom o tento charakter ruiny přišli. Relativně brzy jsme proto zavrhli spekulativní rekonstrukci do původního stavu i jakékoli další imitace, které by zničily atmosféru stavby. Navrhli jsme zafixovat existující stav romantické ruiny a vstoupit do domu novým způsobem, „popisují autoři.
Výhled do okolí zde působivě lemují masivní staré zdi.
Výška stavby se vrátila na původní dvě patra a členění fasády se přizpůsobilo novému využití – architekti do ní podle potřeby a bez zbytečného sentimentu zasahovali a navrhovali nové otvory. Vnitřek kompletně vyprázdnily, aby zde mohl vzniknout nový prostor, který by splňoval všechny požadavky na moderní bydlení a energetické standardy.
Prosklená stěna v rekonstruované ruiny
Hlavní obytná místnost je prosklená. Zdroj: BoysPlayNice
„Projekt je naším manifestem, jak lze naložit se starými domy. Není nutné přijít o autenticitu věku, není nezbytné demolovat, ale ani rekonstruovat dogmaticky památkářských. Zároveň se i v takovém případě dá stavět ekonomicky, s použitím současných materiálů a dosáhnout požadované parametry, „doplňují architekti, kteří stavbu v minulosti zkoušenou necitlivými zásahy nazvali“ znásilněným domem „.
Jídelna s moderní kuchyní
Kuchyň se zajímavě řešeným ostrůvkem částečně zasahuje do prostoru pod jedním z výběžků patra. Kulatý dubový stůl je situován při velkém okně, které se dá odsunout a spojit tak interiér se zahradou. Když to počasí dovoluje, od kulatého stolu v hale se lze přesunout k masivnímu dubovému stolu venku, a být tak k okolní krajině ještě blíže. Zdroj: BoysPlayNice
Návrh její revitalizace byl pro ně rozhodně výzvou, ale směr, kterým se vydat, našli velmi rychle. „Je to jeden z projektů, když jsme šli na, první dobrou ‚. Koncept byl jasný velmi brzy a rychle jsme našli shodu s majiteli, „říká architekt Jan Hora.
Šlo doslova o znásilněn dům, bývalou usedlost, která byla v minulém režimu přestavěna na sýpku. Byly vyrabované jeho vnitřnosti a přeorganizovalo na jiný účel. I takto osekaný dům však neztratil nic ze své velkoleposti. Způsob, jakým se tyčí k nebi, jako je situován a jako jeho syrová hmota odolává času, se ukázal být jeho nejvyšší kvalitou.
Unikátnost celého projektu spočívá v tom, že konstrukce obou budov existuje nezávisle od sebe, přesto fungují jako dobře sehraní partneři, kteří společně baví případné publikum. Původní konstrukce tak mohla zůstat v podobě ruiny a tu i tam nakouknout do nového interiéru, který se za úplatu uplatňuje směrem ven, aby bylo jasné, že uvnitř se děje něco zajímavého a příjemné. Nový dům je postaven z tepelně izolujících tvarovek a obě konstrukce odděluje větraná mezera. Zdravé dřevěné konstrukční prvky jsou recyklovány v trámových stropech a výměnách krovu a starý cihlový plášť, který přežil veky, nadále chrání novou vestavbu před nepřízní počasí.
Tento projekt je naším manifestem, jak lze naložit se starými domy. Není nutné přijít o autenticitu věku, není nezbytné demolovat, ale ani rekonstruovat dogmaticky památkářských.
Pojďme tedy nahlédnout do domu, který slouží k rekreaci nejen svým majitelům, ale i na pronájem.
