Společné jmění u nás vzniká ze zákona uzavřením manželství a není možné se mu vyhnout, notářsky ověřenou dohodou se však dá upravit jeho rozsah, časové okolnosti či způsob správy. Jak funguje bezpodílové spoluvlastnictví nemovitosti? Viz, jaké mají manželé práva a povinnosti.
Do společného jmění manželů (BSM) patří vše, co může být předmětem vlastnictví a co nabyl některý z manželů za trvání manželství, existuje zde však několik výjimek. Pokud během trvání manželství jeden z manželů nabude nemovitost, tato se stává součástí společného jmění. Výjimku tvoří případy, kdy jeden z manželů získá nemovitost:
jako dar
jako dědictví
v rámci předpisů o restituci, pokud měl jeden z manželů nemovitost ve vlastnictví před uzavřením manželství nebo mu byla vydána jako právnímu nástupci původního vlastníka
Náš právní řád neumožňuje smluvně BSM vyloučit tak, jak je to v jiných zemích. Zvláštní dohody ve formě notářského zápisu umožňují úpravu časového okamžiku vzniku bezpodílového vlastnictví, jeho obsahu či správy, ale zcela ho vyloučit možné není.
Co mohu sám a co oba spolu
Pokud je nemovitost předmětem společného jmění, oba manželé mají právo ji užívat a povinnost společně hradit vynaložené náklady nebo náklady spojené s jejím užíváním a udržováním.
Každý z manželů může vyřizovat běžné věci týkající se společných záležitostí, v ostatních se vyžaduje souhlas obou pod sankcí neúčinnost podle § 40a občanského zákoníku. Pojem „běžná“ věc však zákon nedefinuje. Vyvstává otázka, co je možné považovat za běžné úkony ve vztahu ke společné nemovitosti. Podle rozhodnutí Nejvyššího soudu SR R 47/1984 se za běžné záležitosti považují věci týkající se společného užívání bytu manžely, které se opakují nebo podstatně nezasahují do společných užívacích práv. Běžnou záležitostí je např. placení úhrady za užívání bytu.
Za běžnou věc soudní praxe naopak nepovažuje darování nemovitosti, uzavření smlouvy o zástav, uzavření nájemní smlouvy, všechny právní úkony týkající se nabytí, výměny a prodeje nemovitosti apod. Pokud jsou podle smlouvy o převodu nemovitosti kupujícími oba manželé, musí oba smlouvu i podepsat. Podobně, manžel začínající podnikání, na využití jakéhokoliv majetku ve společném jmění, tedy i nemovitosti, potřebuje při podnikání souhlas druhého manžela.
Také je třeba si uvědomit, že pokud má jen jeden manžel pohledávku, která vznikla za trvání manželství, při výkonu rozhodnutí může být uspokojena i z majetku patřícího do společného jmění manželů, tedy i z nemovitosti.
BSM po rozvodu
Při nemovitosti se většinou do popředí dostávají otázky spojené především se zánikem spoluvlastnictví a právy a povinnostmi, které spoluvlastníci mají k nemovitostem ve společném jmění. Právní mocí rozsudku, kterým soud manželství rozvedl, zaniká i BSM. Od tohoto dne už bývalí manželé nenabývají majetek do BSM, ale každý do svého výlučného vlastnictví. Majetek, který byl v BSM ke dni právní moci rozsudku o rozvodu je však třeba vypořádat.
Při vypořádání BSM lze při společné nemovitosti postupovat různými způsoby. Vypořádání lze uskutečnit dohodou bývalých manželů, dohoda musí mít písemnou formu a účinnost nabude vkladem do katastru nemovitostí. Pokud nedojde k dohodě, může na návrh jednoho z bývalých manželů o vypořádání rozhodnout soud. Vychází přitom ze zásad zakotvených v občanském zákoníku.
Soud může přikázat nemovitost pouze jednomu manželovi, který musí druhého manžela vyplatit. Použije přitom zásadu, aby byla nemovitost přikázána tomu manželovi, který ji má, resp. naposledy měl v držení a u něj došlo k jejímu amortizaci. Na rozdíl od pravidel vypořádání podílového spoluvlastnictví, pokud ani jeden z manželů nebude nemovitost chtít, nelze nařídit její prodej a rozdělit už jen její výtěžek. Ve výjimečných případech, například pokud ve lhůtě do 3 let od zániku BSM nedošlo k vypořádání dohodou bývalých manželů a nebyl ani podán návrh k soudu, může soud rozhodnout io zřízení podílového spoluvlastnictví manželů ke společné nemovitosti, přičemž jejich podíly budou stejné.
